Založit webové stránky nebo eShop

 

Já a moje holkyNěco málo o mně :)

Jmenuji se Klára Hančová. Narodila jsem se 26.3.1997 ve znamení Berana, které mě neskutečně přesně vystihuje. Jsem tvrdohlavá a cílevědomá. Pátým rokem navštěvuji gympl, který je spíše trochu blázinec. 

Většinou mě naleznete, jak stojím někde stranou a koukám, co všechno se děje. Nejsem moc společenský člověk, takže nevyhledávám skupinky lidí. Jsem spíše samotář. Ovšem když už se se mnou někdo dá do řeči, tak často lituje, protože jsem velice ukecaný tvor. Nesnáším pomlouvání lidí a nemám ráda lidi, co pomlouvají ostatní. Příjde mi to jako největší ubohost na světě. A i já, jako mnoho jiných, se stávám skvělým tématem k večerní konverzaci. Občas se zarážím nad tím, co jsou lidé schopni vypustit do světa a ještě víc to, jak tomu může někdo věřit. Ti co mě znají vědí, co je pravda a co ne a ti, co mě neznají, bohužel všemu věří... Něvěřte na pomluvy. Zeptejte se toho člověka na pravdu. 

Ze všeho nejvíce miluji své pejsky! Jsou pro mě vším. Dále také občas snažím "hrát" volejbal, mám ráda míčové sporty, ráda čtu psí časopisy a knížky, brouzdám po internetu a poslouchám písničky.

Motto: "Máš nepřátele? Fajn... To znamená,že jsi už něco dokázal!"

           "Čím víc poznávám lidi, tím víc miluji své psy!"

Něco z mého života :)

Už od narození se můj život točil okolo pejsků. Táta i oba dědové psi cvičili a cvičí do teď. Proto jsem se rozhodla jít v jejich stopách. I když se to trochu "zvrhlo". Všichni jsou myslivci a jen já jsem "nemyslivec". Můj první pejsek se jmenoval Borinka. Byla to krásná fenka (černá s pálením) drsnosrstého jezevčíka. Dostala jsem jí k narozeninám, jako svélo prvního loveckého psa. S Borinkou jsem chtěla vyhrát všechny možné lovecké zkoušky. Bohužel se to nepodařilo a Borinka byla lovecky neupotřebytelný pejsek. Ale nechtěla jsem aby byla doma zavřená v kotci a proto jsem vzala pár cihle a tyčky a postavila si doma dráhu. V té době jsem o agility jako takovém nevěděla, nevěděla jsme název sportu a nevěděla jsem žádné informace, jen jsem to jednou viděla na výstavě. Velice mě to bavilo jí cvičit a rozhodla jsem se jít na Kralupskou ťápotu, tam jsme sice byli asi poslední, ale vůbec mi to nevadilo :) Bohužel poté jsme Borču museli dát pryč a dali jsme ji naším známým. Borinku vídám docela často a musím říci, že se má vážně skvěle :)

Když jsme si Borinku přivezli   Borinka jako velká

V září 2OO7 jsem šla do 5. třídy se naše smečka rozrostla o úžasného jezevčíka jménem Bára. Barunka byla už od štěňátka strašně zvědavá a všechno musela prozkoumat. Cvičila jsem jí, jako loveckého psa. Složila jsem s ní zkoušky vloh v první ceně s plným počtem bodů a 2. místem :) poté jsme složili zkoušky z norování s plným počtem bodů (84 b.) Šli jsme na naší první výstavu, kde Barča dostala VD, což mě velice mrzelo... Poté jsme šli na bonitaci, kde byla zbonitována a stala se z ní chovná fena! Rozhodli jsme se, že Barunku necháme nakrýt krásným červeným psíkem. Když jsme jeli na krytí, Barča na sebe pejska nepustila, takže z toho nic nebylo. Nakonec se ale ukázalo, že se Barča do nory bojí a proto je k myslivosti nevhodná. Nechtěla jsem přijít o dalšího pejska, protože nebyla ani na chov a ani na myslivost. Později, bylo to někdy na zimu, jsme jeli s naší fenkou Bettynkou (pointer) na ultrazvukové potvrzení březosti. Dlouho jsme čekal v čekárně a proto jsem se koukala na nástěnky, co tam měli. Hned mě upoutal plakát, že klub Agility Mělník pořádá kurzy agility. Protože Barča nebyla na myslivost a já jsem už s ní "agility" doma dělala a nějaké ty základy už měla, tak jsem se zeptala rodičů, jestli budu moci chodit na kurzy. Rodiče souhlasili a já jsem se šťastná přihlásila. Na kurzu mě uvítaly super trenérky a agility mě neskutečně natchlo. S Barčou jsme složili kurz a dále pokračovali jako členové. Byla to naprostá bomba :) Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že čím více bude Barunka běhat a skákat, tím dříve se stane nějaká nehoda a zraní se, nebo třeba i ochrne. Běhala jsem s ní pouze jeden rok. Za ten rok jsme asi 3x stáli na bedně ;) Barunka se vyběhala do SA2 a také jsme se zúčastnili MČRM! Poté jsem řekla, že Barunka půjde do důchodu :) hlavně kvůli tomu zdraví. Ale veděla jsem, že se závoděním není konec, protože v roce 2010 k nám do smečky zapadl nový člen.

Nejlepší jezevčík na světě!  

Přesně 22.8.2010 překročila práh našeho domu moje první a rozhodně né poslední borderka Aglaya z Nefritu - Lali. Lali byla opravdu velice neplánovaná. Moc za ní děkuji chovatelce Evě, protože kdyby Happynka neměla štěňátka, tak bych asi border kolii nikdy neměla. Lali byla už od mala na agility. Bohužel jsem nevěděla, jak se s takovýmto malým agiliťákem zachází a napáchala jsem dost škod. Lali je ještě mladá a doufám, že se sehrajeme dříve než bude pozdě :D Byli jsme na výstavě, kde dostala VD. Řekla jsem, že na výstavy už dále jezdit nehodlám, protože mě to nebaví. S Lali máme splněno do LA2, ale přestupovat ještě nebudeme. Po Lalince plánuji štěňátka, tak uvidíme jak to všechno dopadne. S Lali mám velké plány :D :D můj sen je, že bych s ní chtěla reprezentovat ČR :) uvidíme, třeba se to splní...

          

 

 

 

Jestli chcete vidět mojí cestu agility i na videu, tak se podívejte..

 

 
A ještě jedna informace pro lidi, kteří si myslí, že jsem si Lali koupila za účelem vyhrávání závodů!
Jestli si tohle opravdu myslíte, tak mi tím i celkem lichotíte, protože to znamená, že je asi dobře vycvičená, ale tohle mi velice vadí! Kdybych Lali neměla, tak do teď budu běhat s Bárou a budu s ní normálně skákat. Vím, že bych se neudržela a i závodně běhala. Za pár let, možná i měsíců, by jí přestala funkovat páteř a Bára by ochrnula. Je vidět, že když neskáče, tak jí agility pořádně baví, běhá jako drak. Takže když nevíte pravdu, tak se do toho nepleťte. Děkuji!

 

 
TOPlist
aktualizováno: 13.10.2013 13:11:38